Pink Carpet – Helping Dolls byla charitativní aukce na které se dražily panenky Barbie. Tyto panenky byly nejprve rozdány výtvarníkům, módním návrhářům a dalším kreativním lidem jejichž úkolem bylo panenky nějak osobitě ztvárnit. Já jsem se této akce účastnit tři roky.
V roce 2017 bylo mojí prvotní inspirací k vytvoření panenky dílo Františka Skály. Díky němu jsem si znovu uvědomil jak důležitá je pro nás fantazie. Ta fantazie, kterou jsme jako děti používaly naprosto přirozeně. Myslím si, že dítě nepotřebuje mít panenku, která má všechny detaily vyvedené v reálné podobě. Dokáže si je totiž snadno představit. Tím se právě dětská fantazie může rozvíjet.
Proto jsem se rozhodl přetvořit konkrétní panenku Barbie v neurčitou figurku. Moje panenka dává prostor Vaší fantazii.
Když jsem přemýšlel jakým způsobem bych změnil podobu panenky, stal se mou inspirací film „Kůže, kterou nosím“ režiséra Pedra Almodóvara s Antonio Banderasem v hlavní roli. Tento film patří k mým oblíbeným.
Třetí inspirací mi bylo ševcovské řemeslo. Moje práce, která mě živí už čtvrt století. Podle mého názoru jsou tím nejlepším doplňkem oděvu každé ženy černé lodičky na vysokém podpatku. Jsou pro mě symbolem ženské elegance, krásy a sex-appealu.
Roce 2018 byl mojí inspirací k vytvoření panenky film „Sekretářka“, který patří k mým oblíbeným. Svět BDSM je pro mě velmi inspirativní. Zkratka BDSM (BD-bondáž/disciplína, DS-dominance/submisivita, SM-sadismus/masochismus) je obecně užívána pro širokou škálu sexuálních praktik a orientací založených mimo jiné na domluvě, že jeden z partnerů je nadřazen druhému. Patří sem zejména erotický sadismus, masochismus a různé formy fetišismu.
Trvalou inspirací je mi také moje práce, ševcovské řemeslo, které mě živí už více než čtvrt století. A protože podle mého názoru jsou tím nejlepším doplňkem oděvu každé ženy černé lodičky na vysokém podpatku, znovu jsem lodičku výtvarně zpracoval jako symbol ženské elegance, krásy a sex-appealu.
V roce 2019 byl mojí inspirací k vytvoření panenky boj s předsudky. Vybral jsem si tentokrát dvě panenky. Plnoštíhlou prý většina návrhářů nechtěla. Já si ale myslím, že takový typ postavy má své kouzlo a na panence jsem se pokusil její krásu zvýraznit. Naopak druhou panenku jsem ponechal úplně nahou. Tady jsem byl inspirován výstavou skutečných nahých žen „Voayer“, kterou jsem před časem navštívil. Tyto výstavy byly pro všechny zúčastněné silným zážitkem. Mimo jiné to byla příležitost k zamyšlení nad mnoha otázkami. Jak vnímáme krásu, jak moc jsme ovlivněni svými předsudky, jaká je síla odevzdání se, jak je osvobozující vše odložit a mnohé další.
U předchozích panenek jsem použil stylizovanou černou dámskou lodičku jako symbol svého ševcovského řemesla. A stejně jsem postupoval i do třetice. Tentokrát je ale bota ušitá ze staré suché kůže, ze které by už boty nešly normálně nosit. Pro mě ten materiál má svojí krásu i když je místy vrásčitý a rozpraskaný.
Text a foto: Radek Zachariáš